Promluva z 5. neděle velikonoční
„Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne.“(Jan 14,1-2)
Pán Ježíš při poslední večeři povzbuzuje své učedníky, protože je čekají mnohé zkoušky. Tato víra v něho zde znamená přijetí všeho, co vyžaduje Pánovo následování, protože on je Cesta, po které jdeme. On na rozdíl od ďábla (otec lži), je Pravda, skrze kterou se rozvíjí naše svoboda. A on je Život, který nepomíjí, Láska, která člověka naplňuje a činí šťastným, a zůstává navěky. A proto pouze v Kristu a skrze Krista nacházíme my, i každý kdo v něho uvěří, spásu, život věčný.
Papež Jan Pavel II. ve své knize Paměť a identita se zamýšlí nad dobrem i zlem evropských dějin 20. století, období krvavých válek a totalitních ideologií s tím, že jakékoli zlo je vždycky závislé na dobru, protože je nedostatkem dobra.
A naopak ve zlých situacích, kdy by si člověk mohl zoufat, je možné najít mnohé dobro. Pán Ježíš to vyjadřuje podobenstvím o rozsévači, kdy hospodář sice zasel dobré zrno, ale jak to povyrostlo, ukázal se také plevel. A dělníci se proto ptali pána, jestli mají plevel vytrhat. On jim však řekl: Ne, jinak s plevelem vytrháte i pšenici, počkejte do žní. Potom zvlášť seberete plevel a spalte ho a pšenici uložte do stodoly.
V evropském křesťanství se už od středověku objevuje filozofický proud, který je projevem extrémního subjektivizmu. Člověk na místě Boha je mírou všeho, co existuje, on také rozhoduje, co je dobré a co je špatné. Francouzský filozof René Descartes (1650) svým výrokem“Cogito, ergo sum“ – Myslím a tedy jsem, existuji – což popírá existenci objektivní pravdy, která je daná nezávisle na člověku.
A tak vzniklo francouzské, německé, španělské a italské osvícenství, které se ventilovalo ve Velké francouzské revoluci, při vzniku Spojených států amerických, v ruském marxizmu a leninizmu, v německém nacizmu a v italském fašizmu. Nicméně v těchto dějinách musíme ocenit také některé pozitivní prvky osvícenství – systematická duchovní správa v Rakousku-Uhersku, občanský prvek v americké ústavě, který odstranil nerovnoprávné postavení příslušníků různých konfesí starého kontinentu.
Po pádu totalitních režimů v roce 1989 vybudovaných na ideologiích zla stále zůstává vyhlazování ještě nenarozených lidských bytostí, o kterém rozhodují dokonce demokraticky zvolené parlamenty. Nechybějí ani jiné závažné porušování Božího zákona, jako je např. naléhání Evropského parlamentu, aby spojení homosexuálů bylo uznáno jako alternativní forma manželství a rodiny, včetně možnosti adoptování dětí. Tady je třeba si klást otázku, jestli zde nepůsobí nová ideologie zla, možná ještě záludnější a skrytější, která se pokouší využívat proti člověku i proti rodině dokonce i lidských práv. Tolik sv. papež Jan Pavel II.
Od tohoto zamyšlení nad nedávnými dějinami Evropy se vraťme k začátku této homilie, k povzbuzujícím slovům Ježíšovým: Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne.“
mk