Prof. Alois Musil, katolický kněz
Při příležitosti 80. výročí úmrtí prof. Aloise Musila v Otrybech byla v sobotu 13. dubna v kostele sv. Havla sloužena mše svatá za účasti členů ASAM, Akademické společnosti Aloise Musila, a také České televize Brno.
Zmíněná ČT připravuje dokument o knězi, orientalistovi a cestovateli Aloisi Musilovi.
Fotografie najdete ve fotoalbu.
Fotografie jsou použity z webu www.abczech.cz. Nahoře je Alois Musil jako mladý kněz a dole jako náčelník v beduínském přestrojení.
P. Alois Musil
(1868 Rychtářov – 12. 4. 1944 Otryby)
Po maturitě ve Vysokém Mýtě a studiích na Bohoslovecké fakultě v Olomouci byl 1891 vysvěcen na kněze. Pod vlivem papeže Lva XIII. a jeho encykliky Providentisimus Deus, zatoužil se prohloubit v biblických dějinách a zkoumat kořeny třech světových náboženství: židovství, křesťanství a posléze také islámu.
Proto s dovolením olomouckého arcibiskupa začal studovat na Biblické škole francouzských dominikánů (Lagrange) v Jeruzalémě a později na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu.
Díky jeho jazykovým schopnostem (znal 35 arabských dialektů) i lidské pozornosti (vyléčil zraněného šejcha), se spřátelil s arabskými kmeny, které mu umožňovaly objevovat nová fakta z dějin náboženství.
Roku 1898 objevil pouštní palác umajovského chalífy al-Valíd II. Kusejr Amra z 8.stol. s barevnými freskami a postavami z doby raného islámu, což nakonec vzbudilo světovou senzaci.
V letech 1908-12 podnikl dlouhé cesty do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum a vytvořil první použitelné mapy této oblasti. V severní Arabii žil dlouhodobě u beduínského kmene Rwala pod jménem šejch Músa ar Rueili.
Během 1.světové války podnikl Alois Musil několik tajných politických misí do arabských provincií Osmanské říše s cílem získat arabské kmeny pro podporu Turecka proti Velké Británii na stranu Německa a Rakouska. To se mu nepodařilo. Úspěšnější byl Thomas Lawrence, který tyto kmeny získal pro Velkou Britanii (také kmen ben Saudi).
Jeho vliv ještě vzrostl po nástupu císaře Karla I. Rakouského, dokonce byl zpovědníkem císařovny Zity. Byl zapojen do císařovy iniciativy uzavřít separátní mír a zasadil se o amnestii významných českých politiků Kramáře, Rašína, Klofáče a několika českých účastníků vzpoury v boce Kotorské.
Po vyhlášení Československa se přestěhoval z Vídně do Prahy a roku 1920 byl jmenován řádným profesorem na UK, kde přednášel do roku 1938. V roce 1922 spoluzakládal Orientální ústav. V letech 1923-24 a 1925-28 navštívil New York, kde s pomocí Americké geografické společnosti a s financemi amerického politika Charlese Cranea, ke kterým ho seznámil prezident Masaryk, anglicky publikoval výsledky svých rozsáhlých studií v 6 dílné serii Orientální výzkumy a studie.
V letech 1929-32 vydal zjednodušené verze svých cestopisů česky a z podnětu prezidenta Masaryka začal vydávat řadu Dnešní orient o současném politickém a hospodářském vývoji na Arabském poloostrově, v Etiopii, Iráku, Egyptě, Indii, Iránu, Afganistánu, Palestině, Syrii, Libyji, Turecku a Súdánu. Dílo vyšlo v 11 svazcích. Poslední svazek věnovaný francouzské Severní Africe, Musil už nedokončil.
Musilova vědecká práce na poli arabistiky dosáhla velkého mezinárodního uznání. Musil byl členem většiny evropských vědeckých společností a roku 1928 mu Americká geografická společnost udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a zapsala ho do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona.
Velmi záslužná byla jeho snaha o širokou popularizaci svých poznatků pro mládež. V roce 1936 odešel do důchodu na statek v Otrybech, kde také 12.4.1944 zemřel.
Po únoru 1948 byly veškeré informace o tomto katolickém knězi, vědci a cestovateli zcela potlačeny. Knihy, které Alois Musil napsal, byly vyřazeny z knihoven a prakticky bylo zakázáno o něm mluvit nebo psát.
(zdroj: A.Musil, Wikipedie)